WP_20150806_014

Trénink MSJ Colorado, USA 2015

Je 7 hodin ráno a díky časovému posunu vstávám ještě před zazvoněním budíku. Je to sice o nějakou tu hodinu později, než v předešlých dnech, ale i tak vstávám a už lehce pociťuji únavu. Trénink je vždycky záhul a závody budou vysilující ještě víc. A jak vypadá náš denní plán?

Ráno budíček mezi 5:30 a 7:30 – záleží kam pojdeme ten den trénovat. Rychlá snídaně během které ještě vážeme mušky, pak balení věcí a odjezd na trénink. Třeba na Colorado nám trvá cesta skoro 2 hodiny. Samotný trénink na minimálně dvou místech, obědosvačina, breefing  &  brainstorming, zbytek tréninku, v autě za jízdy další porada. Mezi 8 a 9 hodinou přijíždíme na ubytování, Jirka začne dělat večeři. Během vázání mušek přijde na přetřes pár rybářských legend z uplynulého dne, hodíme do sebe večeři a někdy po půlnoci jdeme spát. Většina spí jak zabití, jen Libor, který spí s Filipem, druhý den vždycky hlásí, že Filip zas chytal ze spaní celé kolo na řece a pak ještě ve snu naváděl boatmana do driftu. A to dokonce anglicky…

Uplynulé dny

Let byl dlouhý, měli jsme dva přestupy. Bohužel se naplnila prognóza ohledně nadměrného zavazadla s dvoudílnými pruty, ano, opravdu nedorazilo do Denveru s námi a ješte se ztratil Jirkův kufr. Vyzvedli jsme auto v půjčovně, kde nás paní trochu strašila, že se tam nemůžeme nikdy vejít, ačkoliv máme 7místnou káru. Časy se prý mění a všechno se zmenšuje, no nakonec tam jedno větší auto bylo a my se vešli. K půjčení auta jen takové povzdechnutí – opravdu by se hodila jedna erární kreditka s kaucí určená jen pro tyto účely.
Za tmy jsme dorazili na ubytování, chvilku jsme v horách nemohli najít ten správný smrk, za kterým jsme měli zahnout, pak nešla ve tmě poznat ta správná tmavěhnědá dřevěná chata a nakonec nás ještě zmátlo číslo vchodu 31, které se zdálo, že neexistuje. Nakonec mě napadlo se podívat i pod úroveň parkoviště (chata je totiž v kopci) a voila, mohli jsme se ubytovat.

 

První tréninkový den

Hned ráno jsme jeli nakoupit jídlo a stavěli jsme se v recepci, kam jsme nechali nasměrovat opožděná zavazadla, abychom na ně nemuseli čekat doma (myslím to americké dočasné). Následovala sondáž po fly shopech, nákup povolenek, další sondáž – tentokrát revírů pocestě a 17:00 dle domluvy vyzvednutí zavazadel na recepci, které se ovšem nekonalo. Recepce zavřená a zavazadla nikde. Dali jsme tedy dohromady rybařinu (naštěsí je třetí tisíciletí a exitují 4dílné pruty, které se vejdou do kufru) a vyrazili chytat na nedalekou řeku Blue. Velikostí je podobná Eaglu, z českých řek Vltavě nad lipnem. Jen s jiným spádem a vodnatostí, ale to všechny řeky tady, prostě jsme v horách, kde je sakra spád, proto taky jsou všude po okolí sjezdovky – nějaký Avon, Beaver Creek, Aspen a tak… 😉 Dokonce jsme objevili na úrovni dálnice (interstate 70) snowpark se sněhem, kde se ještě jezdí. Vrátím se ke fly shopům – mladí jsou hodně rozčarovaní, protože v obchodech je naprostá absence vázacích materiálů a zbytek muškařiny je taky v malém počtu (kromě navázaných mušek), hlavní doménou je půjčovna a průvodcování po okolních revírech.

Druhý tréninkový den – řeka Eagle

Eagle je snad nejtěžší voda na brození – silný proud a to nejkluzčí dno, které jsem kdy brodil. Šířkou je jako horní Vltava, ale s trojnásobným průtokem. Velikost ryb je od 30cm výš. Druhy: potočák, duhák, cutthroat. Hezky jsme si zachytali.

Už máme kufry!

Třetí den – Colorado

Dlouhá cesta na velkou řeku. Velikostí je jako Ohře v Žatci (když je voda) ale zase s obligátním trojnásobným průtokem. Dno je pokryto zelenými řasami (žabí vlas), jejichž utržené chuchvalce plují vodou. Voda je lehce zabarvená. Ryby žerou 😉

Čtvrtý den – jezero Dillon

Ryby nežerou 🙁 Navíc nás vyhnalo počasí z lodě ještě před plánovaným koncem tréninku. Bohužel se potvrdil předpoklad nejtěžší vody. Bude to o pár kusech… Navíc se bude závodit na jiné části jezera, než se chytá America Cup, ze kterého máme informace. Jo a ještě perlička, při půjčování lodě mi řekla slečna co nerybaří, že jestli si chceme zachytat, tak ať rozhodně nechytáme v té části, kde budeme závodit, protože ryby jsou na druhé straně. To je prý jasné… Bohužel se to potvrdilo i při pátrací akci dalekohledem – všechny rybářské lodě jezdí tam, kam my nemůžeme.

Pátý den – vázací, odpočinkový a lehce tréninkový

Je skoro 9 hodin ráno, dopisuji tenhle článek a půjdu probudit naše mladé alfasamce. A budu nekompromisní. Když si u mě objednali ke snídani palačinky, tak přeci nebudou spát a ještě čekat snídani do postele!  🙂

Posíláme pozdravy domů!

 

 

Ohlédnutí za MSJ v Polsku 2014

5Začátkem srpna se vrátil náš juniorský tým ve složení Eliška Marková, Lukáš Starýchfojtů, Filip Svašek, Vojtěch Vondruška, Martin Vlk, Libor Marienka, Jiří Pejchar (manager) a Martin Grün (kapitán) z letošního juniorského mistrovství světa v muškaření, které se konalo v Polsku na řekách Černý a Bílý Dunajec, Bělka a na velkém Dunajci. Na posledním zmíněném byly dva sektory v Kroscienku zrhuba 10km pod Czorstynskou přehradou. Nutno podotknout, že průběh celé naší přípravy, která trvala asi týden, ale i samotného mistrovství hodně ovlivňovalo množství a hlavně zakalení vody. Někde tekl desetinásobek normálního průtoku, jinde zase nebylo vidět na tkaničky bot, když jste stáli po kotníky ve vodě. Navíc se před naším příjezdem prohnala všemi řekami povodeň, Dunajcem při ní teklo 900 kubíků (m3/s), my jsme při závodě měli 25 a to jen díky tomu, že výše položená přehrada a vyrovnávačka regulovaly v průběhu šampionátu průtok, jinak by tam teklo více jak 100. Během tréninku jsme si vyzkoušeli chytání za všech možných stavů vody, z nichž ten nejextrémnější byl na Černém Dunajci, kdy se s klesající vodou zvyšovalo zakalení.

3Nejčistší vodu měla Bělka, rychlá říčka s velkým spádem, často rozlitá na několik ramen, jenž vytéká z Tatranského parku. Ta je domovem převážně potočáků, kteří se schovávají v průzračné vodě za balvany, na zpomaleních a krátkých pláních pak bývají lipani. Tahle řeka hodně připomíná slovinské řeky, nebo třeba Belou na Slovensku. Dle místních na ní není problém, aby voda po vydatném dešti vystoupala i o metr během okamžiku. Takže se musíte mít neustéle na pozoru a občas vzhlédnout od vody na nepříliš vzdálené vrcholky hor, zdali už tam neprší.

4Nejzakalenější vodu měl Černý Dunajec. Osobně jsem mu říkal bílý-Černý Dunajec, protože voda měla barvu bílé kávy. Řeka meandruje loukami a při každém zvýšení průtoku ukusuje v zatáčkách hlinité břehy. Pstruzi a lipani tak sice mají k dispozici neustálý přísun žížal, ale chytání na takové vodě není moc hezké. Navíc po povodních nebylo usazené dno, takže ať člověk šlápl kam šlápl, pokaždé zvedl zákal bahna i uprostřed štěrkového pole. Na této řece byla silnější populace lipana než jinde, což nám pro závod vyhovovalo.

Bílý Dunajec měl slušnou obsádku větších potočáků, ke kterým jsme se museli dostat i přes hlubší proudnou vodu a když člověk trefil „tu správnou rejhu“ ve dně, byl úspěch zaručen. Na téhle vodě jsme v tréninku nachytali ty nejhezčí ryby.

11Velký Dunajec je respektuhodná masa vody, která se valí v korytě mnohdy i sto metrů širokém. Rozlité pasáže střídají místa s velkými balvany a silnými proudy, kde se při větším stavu vody težce brodí. Tahle řeka skrývá nejednu kapitální rybu, ať už se jedná o lipany, pstruhy potoční, nebo hlavatky.

14Náš tým přivezl třetí místo, na druhém skončili domácí a prvenství patřilo týmu USA. Američané, aniž by měli diametrálně odlišnou taktiku, všem odskočili o pořádný kus. Dokázali totiž přijít na model mušky, který by byl u nás spíše klasifikován jako přívlačová nástraha a ten jim fungoval na sto procent. Jednalo se o gumovou žížalu z ještě jemnějšího materiálu, než se používá k výrobě twisterů a smáčků. My jsme v tréninku vyzkoušeli několik typů mušek-žížal, tuhle jsme samozřejmě neměli, dostali jsme ji od Američanů až po závodech. Ale žádná nám nefungovala víc, než naše klasické mušky, tudíž jsme měli mušku-žížalu jako doplňkovou pro případ selhání naší taktiky. Američané na ni vsadili vše a vyplatilo se jim to. Těžko říct, zda by na ni nachytali, kdyby byla voda průzračná jak nám všichni slibovali, že bude. Ale to jsou kdyby…

Naší taktikou bylo převážně nymfování, ale skvělé výsledky jsme měli i se suchou muškou a na mokro. Streamer jsme používali pouze doplňkově na rychlé zmapování vody. U nymf bylo důležité použít vhodnou zátěž v podobě kuliček Hends s minimálním vybráním materiálu (tungsten plus), tyto hlavičky jsou o poznání težší, než klasický tungsten se širokým zářezem. Háčky jsme používali zesílené nejčastěji Hends BL 120 a TMC SPBL. Neméně podstatným prvkem byla nymfová šňůra s označením Hanák SLT-03-F, která je sice o něco silnější než třeba Hends Nymphing Line, ale jako jediná odpovídá pravidlům pro závodní muškaření. Díky tomu jsme byli schopni vodit mušky na delší vzdálenost a nechat je dostatečně vyklesat.

Naše poděkování patří všem sponzorům a těm, kdo nám drželi palce, či nám pomohli radou. Z firem vzpomenu HANÁK spol.s r.o. (nymfové šňůry a rybářské tašky Airflo), Hends Products (kuličky, háčky a vázání), Czech Nymphs, Tommi Fly, Monfish.