Muškaření – reprezentace, závody

Ve dnech 27. srpna až 2. září se v severní Itálii v oblasti Bolzana konalo 31. mistrovství světa v muškaření, kterého jsem se zúčastnil jako člen týmu ČR. Tento šampionát se letos konal v rámci Světových rybářských her, přičemž Itálie hostila na různých místech závodníky soutěžící ve všech možných rybářských disciplínách. Náš tým, ve složení Tonda Pešek, Tomáš Adam, Pavel Chyba, Luboš Roza, trenér Tomáš Starýchfojtů, manažer Martin Musil a já, vyrazil kvůli tréninku s několikadenním předstihem již v pátek 19. srpna, abychom po zhruba osm hodin trvající cestě dorazili k penzionu na břehu řeky Aurino v malém městečku Gais, kde jsme byli ubytovaní v průběhu týdenní přípravy na mistrovství. Cestu z Čech do Itálie s námi absolvovali ještě kamarád Sandro Soldarini a jeho sympatická přítelkyně Franca, kteří byli předešlý týden na rybářské dovolené v Čechách. Sandro, který je jedním z nejlepších a nejzkušenějších italských závodníků, a v současné době je díky neshodám s vedením mimo italskou reprezentaci, nám pak dělal průvodce po celou dobu přípravy. Pořadatelé mistrovství se rozhodli uspořádat závod na 3 řekách a jednom jezeru, přičemž dva závodní sektory byly zvoleny na velkých řekách – Isarco a Aurino, dva sektory pak byly vytyčeny na malé svižné říčce Rienza. Jeden sektor byl zvolen na křišťálově čistém jezeře ledovcového původu Lago di Braies, ležící v nadmořské výšce zhruba 1200 m n.m. V průběhu tréninku jsme si vyzkoušeli prakticky všechny typy závodních vod, včetně jezera Lago di Misurina, které bylo sice mělčí než závodní Lago di Braies, nicméně ohledně stylu chytání, velice podobné a trénink zde byl dle mého názoru velikým přínosem. Při shánění povolení k rybolovu jsme opravdu ocenili Sandrovo kontakty na vlastníky místních privátních vod a jeho pomoc nám ušetřila mnoho času a také jsme měli možnost trénovat na řekách či úsecích řek, kam bylo prakticky nemožné se jinak dostat. Co se týče velkých řek Aurina a Isarca, jednalo se o poměrně složité chytání v mléčně zabarvené a hluboké vodě, jež byla ještě navíc zvednutá tajícím sněhem z vrcholků Alp a nebylo snadné zde ryby najít. Nebyl problém přijít po tréninku s jednou či dvěmi chycenými rybami za půl dne, naopak, pokud se podařilo objevit dobré stanoviště, dalo se zdolat třeba i přes 10 kousků. V obou velkých řekách je podobná obsádka, vyskytují se zde lipani i ve velmi slušných velikostech, pstruzi obecní, nějaký duhák a také pstruh mramorovaný, který byl pro mě osobně novinkou. Tento druh, patřící do čeledi lososovitých ryb, se dorůstá opravdu velkých rozměrů (v průběhu závodu na řece Aurino ulovil Belgický závodník pstruha mramorovaného ve velikosti 89,5 cm). Na obou velkých řekách se nám osvědčily těžší nymfy na francouzském návazci. Spolehlivě fungovaly tmavé varianty mušek se stříbrnou, zlatou a oranžovou tungstenovou hlavičkou o průměru 3,5 – 4 mm, které byly navázané na jigových háčcích Hanák Competition ve velikosti č. 12 – 14. Chytali jsme vždy na dvě mušky, které byly povoleny pravidly tohoto šampionátu. Průměr FC vlasce jsme většinou volili, vzhledem k velikosti ryb, od 0,14 do 0,16. Zkoušeli jsme i černé streamery s oranžovou, zelenou, či fialovou hlavičkou, avšak bez výraznějších výsledků. Použít suchou mušku bylo prakticky nereálné, protože hladinová aktivita ryb zde byla spíše výjimečná. Chytání v malých řekách, podobného typu jako závodní Rienza, bylo blízké klasickému lovu s francouzským návazcem v našich podmínkách. Mušky fungovaly v podstatě stejné, jako na velkých řekách, akorát jsme ubrali na zatížení a velikosti háčků. Jako optimální se jevily mušky s velikostí  hlavičky 3 mm navázané na háčcích č. 14 – 16, vlasec jsme použili FC o průměru 0,12. Obsádku zde tvořil zejména divoký potočák, chytilo se i několik duháků, lipanů a pstruhů mramorovaných v menších velikostech. Co se týče jezera, nejvíce se osvědčily drobné tmavé streamery s menší kovovou hlavičkou tažené na šňůře s potápivostí č. 4. Záběry nejčastěji přicházely po vyklesání sestavy při prvních zátazích za šňůru.

Po několika dnech tréninku, kdy jsme vyzkoušeli vše možné i nemožné, užili nějakou legraci, dokonce i několikrát potkali lišku , jsme se v sobotu 27. srpna přesunuli na oficielní penzion, který se nacházel v blízkosti závodního jezera. V neděli jsme si na dopoledne naplánovali obchůzku jezera Lago di Braies, odpoledne jsme se pak zúčastnili zahájení šampionátu v Brunicu, kdy se k nám připojili Igor Slavík a Vláďa Schwarz, kteří dělali v průběhu závodu mezinárodní rozhodčí. V pondělí již proběhl oficiální trénink, kdy dopoledne všichni vázali a relaxovali, po obědě jsem jel s Tomášem Adamem ověřit taktiku a mušky na velkou řeku Aurino, Pavlík Chyba s Tondou Peškem jeli trénovat na malou Rienzu. Lubka už zůstal na hotelu a celý den vázal. Mušky i taktiku jsme víceméně potvrdili, takže jsme ještě večer dovázali všechny potřebné velikosti a ladili návazce, mezitím již Tomáš s Martinem odjeli na poradu a losování.

Večer před dvanáctou, když se Martin s Tomíkem vrátili, ještě proběhla krátká porada, kdy jsme se dozvěděli, kdo kam půjde a krátce si ještě jednou ujasnili taktiku…a pak už rychle spát, protože druhý den se už začínalo na ostro.

Závod z mého pohledu

První závod jsem začínal na velké řece Aurino. Organizace svozu závodníků popravdě nic moc. Ráno jsme vyjeli autobusem na cestu běžně trvající 25 minut už po půl šesté, před závodním štontem jsem stanul asi za pět minut osm…celkem vypjatá situace. Rozhodčí mne sice nějakou minutu nastavil, ale i tak proběhla příprava celkem narychlo. Naštěstí u mě stál trenér Tomáš, který mě dost uklidňoval, stejně tak jako Sandro a jeho přítelkyně Franca.  Místo se mi na první pohled (na druhý pohled nebyl časJ) zamlouvalo, začal jsem prakticky v nejhezčí tůni u mého břehu s nymfou. Začátek byl docela dobrý, rychle jsem na jemný prut odchytil několik slušných lipanů, jeden mi spadl. Pak byla trochu pauza, následovalo pár drobných lipanů a slušný mramorák přes 40 cm na nymfu. Do konce už nezbývalo moc času a Tomík mne přesvědčil na posledních 10 minut do strýmra, který nám sice v tréninku moc nefungoval, ale Tomovo tušení bylo správné a na černou pijavici jsem chytil 5 minut před koncem měřitelného potočáka. Takže 14 ryb a umístění 6.

Druhý závod jsem absolvoval na horní části malé Rienzy. Když jsem dorazil k místu, rozhodčí na mne ukazoval, že místo není nic moc a že se tu chytily jen dvě ryby. Řeka zde byla téměř celá zavřená v porostu a dvě tůňky, kde mohly stát nějaké ryby, byly prakticky nedostupné. Nakonec jsem zde vytáhl tři potočáky a tři další se mi setřepali, když jsem nestihl vytáhnout špičku prutu z křoví nad zarostlou jamkou. Takže na malé Rienze poměrně špatné umístění 12.

Dobré ale bylo zjištění, že jako týmu se nám celkem dařilo a byli jsme po prvním dnu v čele. Navíc Lubošovi se na Rienze povedlo ve svých dvou kolech udělat čelní umístění, díky čemuž byl ve vedení jednotlivců. V první desítce také figuroval Tonda, který předvedl na velkých řekách velmi dobré výkony a taky Pavlík, když se dobře popasoval s jezerem i zrádným Isarcem. Tomášovi se povedla v silné konkurenci jezerních rybářů perfektní dvojka na Lago di Braes.

V úterý dopoledne proběhl pouze třetí závod, odpoledne bylo volno. Na tento závod jsem se chystal opět na malou Rienzu, tentokrát na spodní část. Na štont jsem tentokrát dorazil v dostatečném předstihu. Celkem monotónní mělký úsek s rychle běžící vodou a jediným solidnějším místem k chytání nesliboval moc zážitků. Nicméně se mi z tohoto zhruba dva metry čtvereční velkého fleku podařilo odlovit na nymfu 6 ryb, přičemž mi naštěstí žádná ryba nespadla a nakonec z toho bylo přijatelné umístění 5. Kluci ve třetím závodě vesměs zachytali také do lepšího průměru, jen Lubka se trochu vytrápil na jezeře, a i po druhém závodním dnu jsme byli v týmech v čele. Na druhém místě figurovali Slováci, kteří třetí závod zvládli excelentně, a třetí byli Poláci. V jednotlivcích na tom stále byli výborně z našich Tonda, Lubka a Pavel, já a Tomáš jsme byli těsně před třicátým místem.

Středa byla posledním závodním dnem a bylo jasné, že se pořadí bude ještě hodně míchat očekávanými nulami. Bylo důležité se jim tedy vyhnout.

Mne čekalo dopoledne jezero a odpoledne zrádné Isarco. Po příjezdu na Lago di Braes nebyla vidět hladinová aktivita a proto jsem si připravil prut dle stanovené taktiky se šňůrou s potápivostí č. 4 a menšími streamery. Bylo mi jasné, že to nebude nic lehkého, a základ bude přesvědčit alespoň jednu rybu a nemít nulu. Ještě jsme probrali taktiku a chytací místa s Martinem, který po celou dobu závodů figuroval a pomáhal nám právě na jezeře. Jako kolegu do lodi jsem nalosoval Slovince, který mi po domluvě nechal velení po celou dobu závodu. Zhruba hodinu jsme strávili v místech, kde se nachytali předešlé závody nasazení potočáci, ale až na jeden „pocit“ zatažení nic. Proto jsem se rozhodl zariskovat a po krátké domluvě se Slovinským kolegou jsme vyrazili k přítoku zkusit nějakou domorodou rybu. Protože jsme si jezero před závodem obešli, věděli jsme, že se v horní části jezera vyskytují divoké ryby menších velikostí, z nichž bylo určité procento měřitelné. První drift okolo břehu, po pár hodech zatažení a pstruh 25. Po podebrání ryby se mi opravdu ulevilo, že nebude nula. Do půl hodiny jsem chytil ještě jednu měřitelnou rybu a měl několik krátkých zatažení. V tom přijel Martin (k přesunům na jezeře používal Igorovo elektrokoloJ) a hlásil mi, že se v přední části neděje nic zvláštního, a ať u této taktiky zůstanu. Chytil jsem pak ještě tři malé neměřitelné pstruhy, ale dvě zapsané ryby stačily na umístění tři, kdy mě přechytal Ital se 4 kousky a Australan se 3 zápisy. Martin rychle zjišťoval informace jak se vedlo ostatním a s týmem to vypadalo poměrně optimisticky. Cestou mi přišla SMS že po 4. závodu jsme pořád v čele, ale Italové nás mají 5 bodů na dostřel…takže poslední kolo je třeba nenulovat.

Poslední závod na šampionátu jsem absolvoval na druhé velké řece, tedy Isarcu. Místo bylo poměrně mělké, u druhého břehu stály 4 kameny, za kterými byly menší jamky. Rozhodčí mi hlásila počty ulovených ryb na tomto místě v průběhu předchozích závodů a popravdě jsem z toho příliš nadšený nebyl…3, 1, 0, 1… nicméně jsem věřil tomu, že za některým z kamenů rybku vyšťourám. Po hodině a čtvrt však v mém bodovacím průkazu nebyla zapsána žádná ryba. Vyměnil jsem trojkový prut za čtyrkový a mušky o dost přitížil. Zhruba na patnáctý hod do stejného místa za první kámen při neustálých změnách vedení mušek přišel záběr. Potočák těsně přes 22 cm mě uklidnil. Nakonec jsem za každým kamenem chytil podobným způsobem po jedné rybě a jednoho slušného potočáka přidal na streamera. Takže nakonec 5 ryb a k mému překvapení umístění 2 v sektoru. Psal jsem rychle Mácovi co a jak, načež mi Martin odpověděl, že nikdo z našich nemá nulu, což vypadalo pro tým dobře.

Po příjezdu na hotel začalo předběžné počítání umístění a všichni jsme byli v očekávání, zda vítěznou pozici udržíme. Při večeři přišel Igor Slavík, který již znal výsledky a sdělil nám, že jsme skončili o tři body druzí (SU 183) za domácími závodníky (SU 180), a že já jsem třetí v jednotlivcích. Po pravdě jsem vůbec nečekal, že se v jednotlivcích pořadí takto promíchá a vyjde to na bednu. Co se týče výsledku týmu, druhé místo je určitě dobré, nicméně všichni jsme cítili, že zlato bylo opravdu blízko, a uteklo nám možná trochu podivným způsobem…a cítili to, myslím, i ostatní týmy…a při vyhlášení to také všichni dali dost najevo…

Na třetím místě skončil výborně chytající tým Polska (SU 209), letos velmi dobří Slováci skončili nakonec na 6. místě (SU 226), kdy se jim poslední den, i díky poměrně špatnému losu, příliš nevydařil. Naši obvyklí rivalové Francouzi tentokrát obsadili 7. příčku (SU 233). V jednotlivcích se stal mistrem světa italský závodník Santi Amantini Valerio (SU 19), na druhém místě byl jeho týmový kolega Cominazzini Stefano (SU 27), já třetí místo (SU 28). V individuálním hodnocení se všichni naši vešli do první 25, což je dle mého názoru známka vysokého standardu týmu. Na 9. místě skončil Pavel Chyba (SU 33), 20. Tomáš Adam (SU 39), 23. Luboš Roza (SU 41) a 25. místo obsadil Tonda Pešek (SU 42).

Na závěr bych chtěl říci, že si vážím přístupu a týmové práce všech kluků a děkuju jim za to, myslím si, že všichni udělali pro nejlepší výsledek maximum. Také bych rád poděkoval Sandrovi, který s námi byl prakticky celých 14 dní pobytu v Itálii, a i když to s námi asi pokaždé neměl úplně jednoduché , moc nám pomohl, také díky France, Igorovi a Vláďovi.

Velké poděkování patří samozřejmě i Českému rybářskému svazu a naším hlavním sponzorům, tedy firmě Hanák, spol. s.r.o., jejichž pruty, háčky a vlasce jsme s úspěchem použili při říčním i jezerním rybolovu, a také firmě Monfish, s.r.o. Podpora sponzorů nám velmi pomohla k tomuto dobrému výsledku.

Roman Heimlich

A je to tu. Mistrovství světa v lovu ryb udicí na umělou mušku se po dlouhých devatenácti letech vrací do Itálie. Italové se zhostili pořádání rybářských her ve všech rybářských sportech, nevyjímaje mořský rybolov.

Datum odjezdu naší výpravy bylo stanoveno manažerem Martinem Musilem a mnou – kapitánem Tomášem Starýchfojtů na pátek 19. Srpna. Startem odjezdu bylo Brno a Koloděje nad Lužnicí. Moravská větev vyjížděla po nákupu potravin směr Vídeň, přes Linz, kde byl naplánován sraz s další posádkou, která jela přes České Budějovice. Večer jsme společně dorazili do malebné vesničky Ottone v centru Dolomit, kde nám náš italský kamarád Sandro Soldarini zajistil ubytování na kamarádově biofarmě.

I když jsme se probudili v Itálii, podávala se snídaně v tyrolském stylu. Ještě vyřídit licence (státní rybářský lístek), zakoupit na poště povolenky a „Hurá na ně.“ Krásná řeka Aurino byla opravdu velká a její sněhová voda nám nedovolila nahlédnout do jejích tajů, tak jsme se učili chytat naslepo a podle toho jak se víří hladina. Při večerním posezení jsme usoudili, že na první den to nebylo vůbec špatný, a že si to zítra zopakujeme.

Druhý den nám Aurino dalo krásné velké ryby – lipany od 35 do 47 cm, mramoráky okolo 40 cm i pěkné potočáky. Večerní porada už ukazovala první vzory mušek.

Třetí den nás čekala malá řeka, podobná závodní Rienze, vzdálená asi 80 km od základního tábora. Cesta dolomitickými průsmyky byla přímo uchvacující. Zachytali jsme si jen čtyři hodiny, cesta zpátky je dlouhá a k večeři se peče český bůček, jen Máca má dietní kuřátko, dobrou chuť všem. A povedlo se.

Je tu čtvrtý den a opět slunečno. Pro ryby na tréninkovém jezeře (1768 metrů nad mořem) asi dobrý, bude se líhnout spousta hmyzu a budou aktivní. Zakoupili jsme povolenky a hajdy do lodí, vlastně do šlapadel.

Tréninkový den číslo pět nás čekala vzdálená Isarco u Bolzana. Rychlá obrovská řeka s velkými lipany, mramoráky, ale taky duháky a potočáky. Honem do vody příjemně se zchladit, jelikož rozpálené město nám ubralo trochu síly, teplota dosahovala k 36 stupňům.

Šestý den lehce odpočíváme a trochu potrénujeme na Aurinu. K večeři budou pečená kuřata s rýží, rajčatový salát a gulášová polévka. Vypadá to, že kuchař bude asi Čech.

Sedmý trénink proběhl na malé říčce, která je jedním z přítoků Isarca. Obkroužili jsme lyžařské centrum Kronplatz a zamířili jsme, jak já říkám o kopec vedle. Rozvezli jsme kluky po horské říčce na zhruba deseti kilometrech. Svoz byl naplánován asi na čtvrtou hodinu odpolední, chtěli jsme si ještě omrknout “ofiko“ hotel. U pečené vepřové flákoty a českého piva jsme ukončili přípravný týden. Zítra se stěhujeme a začne to naostro.

Příjezd na hotel, ubytování, registrace a odevzdání vlajky se odehrálo ve zmatku a chaosu, ale ono se to snad vystříbří. Jsme ubytovaní v malebném hotýlku Trenkel, což je zhruba dva kilometry od závodního jezera Lago di Braes (1200 n.m). Večerní porada, rozdělení na oficiální trénink a organizační záležitosti proběhly opět ve velkém zmatku.

Také naši borci se po letech zúčastnili oficiálního tréninku, Tonda a Pavel šli na Rienzu pod přehradou, Ogar a Romča šli prubnout Aurino. Ani já s manažerem jsme nelenošili, přibrali jsme Igorju a jeli na malou říčku, kde už trénovala spousta týmů. Jak budou fungovat naše mušky na ochytance? Večerní porada nás ujistila, že je všechno v pořádku, že je v mančaftu zdravá nervozita a hlad po medaili.

Druhý den tréninku jsme odpočívali, vázali mušky a naplánovali jsme si malý track kolem závodního jezera. Mnozí zvolili na prohlídku lodě, které zajistil pořadatel. Naším cílem bylo si protáhnout si ztuhlé kosti ze studené vody, pokukování po pstroužcích z výšky skalních chodníčků a hlavně pohled na celkové panorama.

Slavnostní zahájení v Brunicu proběhlo v komorním duchu za pěkného slunečného dne. Ale zahájení rybářských her ve Florencii bylo podle slovenského kapitána Petera Bienka strašidelné. Bylo hrozné horko a zahájení probíhalo na rozpálené koňské dráze, která byla plná rybářů všech disciplín. Za Čechy se zahájení ve Florencii za nás muškaře zúčastnil juniorský tým, narozdíl od nás to měli “co by kamenem dohodil“…

Večerní porada a losování proběhlo v pohodě, zástupci FIPS – Mouche to vzali do svých rukou, takže se nekonalo žádné italské drama. Jen trochu nás zarazil ranní odjezd na Isarco a to ve 4:40.

Na poradě mančaftu byli všichni nadšeni. Pavel nechtěl na první závod jezero a měl ho, Tonda si přivstane na Isarco, Luboš má obě Rienzi, Ogar má kombinaci Rienzi a jezera, a Roman začíná na Aurinu. Jen ta tajná číselná matice, ta nás straší už od začátku. Je opravdu tajná?

Závodníci vědí, na který úsek pojedou, ale číslo se dozví až v autobusu. Já a manažer si musíme zajet na oficiální vývěsku. Karty jsou rozdány.

A teď my dva s Martinem, volba je téměř jasná. Martin bude špízovat na jezeře a předávat informace ostatním, já beru monfišáckou karavelu a odjíždím na Aurino za Romanem. Je dost hodin, stíhám tak, tak. Nacházím Romana v krizi, vyložili ho pozdě a rozhodčí ho zavedl na úsek 14 a on měl 13, kterou se nám nedařilo najít. Pomáhá nám i Igor, který dělá Italům supervizora.

Jakoby toho nebylo ještě dost, zaseklo se šroubení na rukojeti. Pár dobře mířených ran o svodidla, která lemují Aurino a je hotovo. Čas nastaven o 20 minut, běž, Romane a natři jim to! Na pátý nához první lipan, vzápětí druhý, třetí. Roman rozehrál svůj koncert, máme dvanáct ryb. Proběhlo pár SMS o tom, jak a kde naši borci nachytali. Než přijede Tonda s Isarca, jdeme se Sandrem a Frankou na polední kávičku. Na odpolední kolo jsme jeli na horní tok Aurina. Tonda má na pohled dobrou vodu s ostrovem po celé délce, už má 5 ryb. Odjíždím na jezero. Ogar je přišpendlenej na nájezdu na mělčinu, asi 50 metrů od břehu a tahá jednu rybu za druhou. První den je za námi, sjíždím od jezera dolů do údolí na hotel zjistit výsledky a taky vybrat poštu. Italové se rozhodli, že si místo povídání budeme raději dopisovat. U večeře s mančaftem probíhá živá debata, sdělují se dojmy a vymýšlí se taktika na další den. Dílčí výsledky – vedeme s náskokem asi deseti bodů, Rozinka dal na malé řece dvě jedničky a právem má průběžně první příčku.

Druhý den se vstává na Isarco v 3:45, kruté! Jede tam Ogar, na jezero Rozmen, Aurino Chybásek, na Romana a Toncka zbyla malá řeka. Odpoledne bude volno.

Pavel na Aurinu strašidelný místo, taktizujeme, jak se dá. Po dvou hodinách tři malé ryby a jedna měřitelná, tak Pájo a hajdy na druhou stranu. Po zralé úvaze a společné domluvě jsem našel kosu, po které se dalo přebrodit. Mělo to jen jeden nedostatek, Pavkovi koukala pouze hlava , ale dal to třikrát tam a zpátky. Na konci to znamenalo čtyři ryby, není to do trojky, ale šestka je taky super. Odpolední klid na lůžku se změnil v pimpongový turnaj. Proč ne…

Výsledky od Igora – stále jsme první, Poláci druzí, třetí jsou Slováci, Francouzi pátí a Italové dokonce až osmí se ztrátou 55 bodů. U večeře domlouváme taktiku, mouchy máme, chuť taky, už zbývá jen slušný los.

Budíček opět ve 3:45. Kolem půl deváté přichází pár SMS zpráv, máme děsný fleky, no uvidíme. Ogar na Aurinu super, doufejme, že to podrží ještě někdo.

Po dvou minutách ryba, super a jedem. Problém nastal u čtvrté ryby, rozhodčí naměřil lipana 37,5, ale píše 34. Ogar nechává rybu v podběráku a já odjíždím pro sektoráka, mám štěstí, je za rohem. Ryba přeměřena 37,5, nastaven čas o 15 minut. Chtějí nás Italové rozhodit? Máme čtrnáct ryb, super, ale zprávy z ostatních tratí jsou špatné, na Isarcu máme dokonce nulu. Se Sandrem, Frankou a Igorem počítáme, zatím to ještě vychází, ale žádná sláva, jen tak o 3 -5 bodů.

Přichází zpráva z tábora juniorů, náš mladej vede se součtem pěti před amíkem. Přijíždí autobus s Lubíkem, úkolem je uvést ho do rybářské agonie a připravit ho na poslední bitvu. Místo má opět tak na plavení koní a ne na ryby, hodnotím to ještě horší než Pavka, ale do posledních kol jsou tyto místa dávající, jen se s tím porovnat.

Start posledního kola, rybka nenechala na sebe dlouho čekat, ale padá, nevadí, dáme jinou. Po chvilce měříme a druhou, třetí. Bude to dobrý, Lubka rozehrál velkou hru, na konci máme v boďáku deset ryb. Co ostatní? Při cestě na hotel se stavím nahlídnout na výsledky po čtvrtém kole, nejsou vyvěšený, ani v poště nic, známe tedy jen výsledky po třech kolech. Na hotelu dáme sprchu a s Martinem počítáme na nečisto, obhájíme nebo ne?

Jde se na večeři, pořád ještě se zlatou nadějí. Ta se rozplynula až z příjezdem Igora a Vládi, kteří oznamují že máme v družstvech stříbro a v jednotlivcích má Roman bronz. Trochu radosti, ale převažuje zklamání, neudrželi jsme zlato v družstvech!

Ale zlatá radost přece přichází. Trenér juniorů Milan Čubík telefonicky oznamuje, že Lukáš se stal mistrem světa! Juniorský tým skončil pátý. Gratulace k synovu zlatu přijímám se slzami v očích. Jsme unavení, ale jdeme do baru na pivko, to se musí spláchnout.

Slavnostní vyhlášení proběhlo v nádherném prostředí jezera Lago di Braes. V družstvech obsadili 3. místo Poláci, druzí jsme byli my, první Italové. V jednotlivcích 3. místo náš Roman Hejnlich, 2. místo Ital Stefano Cominazzini a první byl taky Ital Santi Amantini Valerio.

Rád bych poděkoval Tondovi Peškovi, Tomáši Adamovi, Pavlu Chybovi, Luboši  Rozovi, Romanu Heimlichovi a Martinu Musilovi za super nasazení, bojovnost a kolektivní soudržnost. Taky děkuji Igoru Slavíkovi a Láďovi Švarcovi za rozhodování, Sandrovi za ubytování a průvodcovství v přípravném kempu a můj dík patří i monfišákům za zapůjčení auta.

Velký dík patří našemu sponzorovi – firmě HANAK COMPETITION, která nás podporuje již několik let. Při děkování nesmím zapomenout na našeho největšího partnera – Český rybářský svaz, který finančně zastřešoval tuto akci.

Závěrem bych chtěl poděkovat i svému synovi za zisk zlaté juniorské medaile, Lukáši díky!

Tomáš Starýchfojtů

Zdravím všechny,
rád bych informoval čtenáře tohoto našeho muškařského reprezentačního webu, že se nám již definitvně přiblížil termín letošního již 31.ročníku MS v muškaření. Letošní MS se koná v rámci Světových rybářských her po 5ti letech, kdy byly naposled uspořádány v roce 2006 Portugalskem. V praxi to znamená, že Itálie hostí prakticky všechny možné způsoby závodního rybolovu včetně mořských a podmořských disciplín. Jak jsem se dočetl na webu těchto světových her, bude to pro pořadatele obnášet až 3500 sportovních rybářů z celého světa, které musí někde ubytovat a uspořádat pro ně v různých oblastech a regionech Itálie jejich světový šampionát.
Bližší podrobnosti o závodních tratích již byly zveřejněny Karlem Křivancem na jeho stránkách, tak bych se nechtěl opakovat. Připojuji odkaz a stejně tak odkaz na oficielní stránky světových her, kde si případní zájemci mohou dohledat veškeré dostupné informace k jednotlivým šampionátům, včetně toho muškařského.
Přesto bych zopakoval pár informací, týkajících se letošního týmu nominovaného pro MS.
Závodníci: obhájci loňských cených kovů z MS, úřadující Mistr světa Pavel Chyba a vícemistr světa Tomáš Adam, dále náš nejzkušenější vynikající reprezentant Tonda Pešek a novou „mladou krev“ v „A“ týmu zajišťují „staronováček“ Luboš Roza a pro MS úplný nováček Roman Heimlich. Oba však dlouhodobě vynikající závodníci, dokazující, že pro tým MS nebyli vybráni náhodou. Tým je tedy poskládan dle mého názoru velmi dobře a že prokážeme svoje kvality. Kapitánem a trenérem je Tomáš Starýchfojtů, kterého není, myslím, nutné jakkoli představovat, vedoucím družstva jsem já.
Nutno podotknout, že s týmem spolupracuje v letošním roce i dle našeho názoru jeden z nejllepších, ne-li v posledeních letech nejlepší italský závodník Sandro Soldarini (mimojiné 5. z posledního MS v Polsku). V italském týmu v posledních letech pod vedením jejich kapitána nepanují příliš dobré vztahy a poměry a Sandro byl z letošního týmu po neshodách s vedením vyřazen, z pro mě neznámých důvodů. Nehodlám to dále jakkoli komentovat, je to problém hlavně italské reprezentace… My spolupráci se Sandrem Soldarinim cítíme jako nespornou výhodu pro náš tým. Známe se dlouho a Sandro také dlouhodobě spolupracuje s fy Hanák competition na vývoji muškařských prutů. Jednak jeho znalost prostředí, pomoc se zařízením určitých záležitostí pro přípravu týmu, výběr tréninkových lokalit a v neposlední řadě i aktuální zprávy z dějiště nadcházejícího šampionátu by nám mohli pomoci přiložit jeden z nutných střípků ke konečnému dobrému výsledku českého týmu.
Aktuální zprávy bohužel nejsou příliš příznivé a informace o vysokém stavu všech závodních řek s nedobrou prognózou o jejich vyklesání prozatím nevěstí nic moc dobrého. Nač však stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko… Zajisté to bude pro všechny stejné, ale informace, že už jenom samotná možnost brození a tak se dostání k rybám, bude více než problematická, může konečné výsledky dost ovlivnit. Ta nutná procentuální část „štěstíčka“ v podobě dobrých losů, apod. může celý šampionát výsledkově ovlivnit více než by bylo zdrávo… Celou situaci stěžuje i stálé zakalení těchto řek, které by se snad mělo vylepšit do barvy mléka tak, jak je zvykem u všech podobných alpských řek. Musí tomu však napomoci aktuální vývoj počasí v nejbližších 14-ti dnech. No, uvidíme. Vzhledem k tomu, že 4 sektory MS měly být podle propozic na 3 řekách a pouze jeden závod na jezeře Lago di Braies z lodí, to vše by nám mělo nahrávat k dobrému výsledku a my samozřejmě tak jako vždy chceme udělat co nejlepší výsledek. Poslední aktuální informace však říkají, že na 99% bude jeden ze závodních říčních sektorů (pravděpodobně dolní sektor na největší závodní řece Aurino) z důvodu vysoké vody nahrazen břehovým jezerním závodem. Poměr sektorů 3řeky : 2 jezerům tak i nadále  splňuje v posledních letech nastavený tend pro volbu povodí pro MS či ME.

Pokud to v této konstelaci pro nás na konci opět jakkoli „zacinká“ bude to pro nás nesporně opakovaně obrovský úspěch.
Letošní květnové ME u nás v Rožmberku jsme opanovali jak kategorii týmů, tak v kategorii jednotlivců. Pokud bychom obhájili naše pozice z loňského MS a podařilo se nám zvítězit bylo by to poprvé v historii pro náš tým, kdy bychom vyhráli ve stejném roce jak MS, tak ME. Přesto však nikdo z nás nechce nic zakřiknout a jedeme do Itálie opět s velkou pokorou a odhodláním udělat pro nejlepší výsledek vše, co umíme. Vliv na to ve finále bude mít zase mnoho malinkých faktorů, které každý kdo někdy závodil moc dobře zná. Jsou to pořád jenom ryby…

S podporou ČRS a oficielních partnerů české muškařské reprezentace fy Hanák competition a Monfish pevně věříme, že nám budete držet pěsti a my zase slibujeme, že se fakt budeme snažit…
informace k letošnímu MS:
http://www.cesky-muskar.eu/index.php?id=20110620001&cat=4
http://www.sfwc2011.it/eng/index.html
http://www.sfwc2011.it/eng/discipline.html

S pozdravem všem

Martin Musil