Autor: Ivan Vančura

V letošním roce – od 31.5 – 5.6. 2011 – se konalo 17. Mistrovství Evropy v muškaření v krásné šumavské oblasti kolem Rožmberku a Vyššího Brodu. Měl jsem tu čest zúčastnit se této akce jako jeden ze závodníků a reprezentantů. Spolu se mnou byli ještě v družstvu Roman Jörka, Bořek Kopecký, Tomáš Cieslar, Filip Apjar a náhradníkem Láďa Šedivý. Naším trenérem byl Tomáš Starýchfojtů a manažerem Martin Musil. Vedle dalších šestnácti států, které se mistrovství zúčastnily, byla Česká republika zastoupena ještě družstvem něžného pohlaví ve složení Tereza Rutová, Petra Jörková, Ivana Linhová, Markéta Procházková  a Ivana Kuchaříková. Jejich trenérem byl všem známý a dlouholetý reprezentant Jaromír Šram. V tomto složení jsme tedy reprezentovali naši zem.

            Naše družstvo se sešlo k tréninku již v pátek 20.5. Takto brzké datum se nejprve většině zdálo jako velmi brzké před šampionátem, později se však ukázalo, že jsme měli alespoň více času na trénink na prázdných vodách a doladění jednak mušek a technik lovu, zejména však naší taktiky.  Vzhledem k pracovním povinnostem jsem se mohl k družstvu připojit až následující týden ve středu. V tento den přijelo i kompletní družstvo našich žen.

            Trénink byl rozvržen našim trenérem tak, abychom si všichni vyzkoušeli všechny techniky lovu na co nejvíce revírech. A to vše pod jeho zkušeným dohledem.

V den mého příjezdu byla zrovna v plánu velká řeka  – Vltava 27 – kde jsme lovili zejména bílou rybu a potočáka. Mě fungovaly malé nymfy, Bořkovi zase mokrá moucha. Během dne došlo k vysazení duháků na celý revír Vltava 27. Vzhledem k tomu, že nám však v podvečer povodí pustilo velkou vodu – 25 kubíků , jelo se druhý den – ve čtvrtek –  na Malči, kde jsme měli půjčenou loďku. Zde jsme se během dne všichni vystřídali a odzkoušeli si tak chytání z driftující lodě. Trénink ocenili zejména Bořek a Tom, kteří byli nováčky v týmu a s takovýmto chytáním ještě neměli příliš mnoho zkušeností. Na Malči se nám podařilo chytit každému cca 15 – 20 ryb.

            Následující den – v pátek  – jsme se rozhodli podívat opět na velkou řeku, kde jsme se soustředili zejména na strýmrování . Podařilo se nám ulovit nejenom několik nasazených duháků, ale i potočáky. Hlavně jsme se na večerní poradě shodli na vzorech much, které bylo nutné navázat. Fungovala nám převážně vranka v různých provedeních. Já osobně jsem strýmroval s prutem Hanák 9,6 na  šňůru 7. Při velké vodě potápivost 3 a při menší vodě rychlou intermídu.

            V sobotu dopoledne se někteří věnovali vázání, já s Romanem jsme si jeli zachytat na Vltavu a vyzkoušet navázané vzory z předchozího večera. Po obědě jsme se pak všichni i s družstvem žen přesunuli k Františkovi Hanákovi, kde se konal „ Hanák casting day „ . Byly zde předvedeny novinky – pruty a šňůry – firmy Hanák. Zejména se zde konala jakási škola házení, zejména valivého hodu. Tento nám zde přijel ukázat a naučit jeden z bývalých italských reprezentantů – Sandro Soldarini. Jak známo, Italové jsou v tomto hodu oproti nám dosti napřed. Domnívám se, že to bylo pro většinu velmi přínosné odpoledne, na jehož konci někteří z nás hodili valivým hodem i kolem 20- 22 m. Na casting byly použity zejména pruty od firmy Hanák – 10´´ na  šňůru 7. Mě osobně tento prut velmi sedl a ještě ten den jsem se s Františkem domluvil na jeho koupi.

            Ženský tým trénoval nejen valivé hody, ale i klasické házení s dvojitým tahem. Ne všechny holky  měli někdy možnost házet celé odpoledne pod dohledem zkušených technikářů Máci a Jáji a Oldfojta , kteří se nejen holkám věnovali celé odpoledne. Všichni jsme museli ocenit krásné hody Terezky, Petry i Markéty, které nám některým co do techniky, tak i do vzdálenosti, hravě konkurovaly.

            Celé odpoledne se o nás bratři Hanákové skvěle starali – bylo připraveno skvělé občerstvení v podobě průběžně se grilujícího masa a klobásek. A večerní posezení a zábava byly jen krásnou tečkou za skvělým dnem.

             V neděli jsme se po úklidu a rozloučení s bratry Hanákovými vrátili opět k tréninku. Mušky jsme již měly doladěné, tak následoval trénink v časech, které odpovídaly závodním časům. Zejména na velké řece byly časy závodů posunuty tak, aby nebyla plná řeka vodáků a nedošlo tak k nějakým komplikacím. Ráno se chytalo od 7 hod. do 10 hod. a večer pak od 18 hod. do 21 hod. Takže i my jsme se snažili trénovat v tyto časy, abychom znali aktivitu ryb.

            V úterý 31.5. jsme se dopoledne přestěhovali z pošťácké ubytovny do oficiálního hotelu na náměstí v Rožmberku. Rozhodili jsme se do pokojů a lehce vybalili.

            Odpoledne nás čekalo slavnostní zahájení ve Vyšším Brodě, kam nás dopravily autobusy. Zde jsme se všichni seřadili a šlo se průvodem až do klášterní zahrady, kde se konalo oficiální otevření 17. Mistrovství Evropy v muškaření. Musím zde říci, že jednoznačně nejhezčí ozdobou celého průvodu bylo naše družstvo žen, které se na tento ceremoniál vystrojilo v plné parádě a opravdu jim to moc slušelo.

            Po slavnostním zahájení se konal uvítací raut, kde bylo připraveno občerstvení pro všechny zúčastněné.

            Následující dva dny byly věnovány oficiálním tréninkům, na které se již jezdilo organizovaně autobusy. My jsme se však rozhodli již netrénovat, abychom se náhodou nepřetrénovali :-) . Věnovali jsme se hlavně dovazování mušek ( protože mušek není nikdy dost :-D )

            Jediný oficiální trénink, který jsme si nenechali ujít, byl trénink na vyrovnávače. Už jen proto, abychom si ještě jednou vyzkoušeli chytání z lodě a abychom se pokusili zlokalizovat pohyb ryb. Každý tým měl k dispozici jednu loď na tři hodiny. Po domluvě jsme v lodi vystřídali čtyři závodníky. Já jsem zůstal na břehu a vše se snažil mapovat. Ryby se chytaly na rychlou intermídu nebo na trojku potápku. A bylo skoro jedno na jaké mušky, protože když se loď dostala k hejnu, tak braly téměř vše.

            Ve čtvrtek na večer byla porada a losování sektorů. Asi ve 22:30  nám přišel Tomáš říct, kdo kde bude chytat. Já jsem začínal na vyrovnávače, Roman na velké Vltavě spolu s Tomem, Bořek byl na Květáku a Filip na Čerťákách.

            Na loď jsem dostal Rumuna. On taky nebyl na tréninku, nicméně nějaké informace měl od svých kolegů. Nefoukal žádný vítr. Připravil jsem si tedy jezerní prut Hanák 9,6´ se suchou šňůrou s intermediálním koncem. Podobnou šňůru jsme vyděli u dalších třech závodníků, včetně Angličana. Chytat jsme začali na  hlavním bazénu u hráze, kde se ukazovaly ryby. Netrvalo dlouho a oba jsme měli v lodi dvě ryby. První hodina končila 7:7.

Pak se povedly dva dobré drifty, kdy jsem odskočil Rumunovi na 12:8 a to bylo rozhodující.

Nakonec jsme v lodi skončili 22:15. Na těch 22 ryb jsem dělal umístění 2. Krásný rozjezd závodů.

            Na druhé kolo jsem se dostal na velkou řeku k „oběšencovi“. Moc krásné místo, které mám velmi rád. Zde u mne byl Šeďa, se kterým jsem probral taktiku lovu. Šedivka mne pak už jen korigoval, abych  se nikde moc nezdržoval a vše stihl prochytat. Vzhledem k tomu, že přišla bouřka, byl závod předčasně ukončen. Závod jsem ukončil na 23 rybách, ale protože byl závod přerušen k jednomu času, můj konečný stav byl 19 ryb. S tím jsem dělal umístění 3. Takže žádný průšvih. Po prvním dnu a dvou odchytaných kolech jsme tak, jako tým byli na prvním místě s velmi malým náskokem na druhé Francouze a třetí Poláky. Jako jednotlivci já 3, Filip 4 a Roman 5.

            V sobotu ráno jsem jel na Květoňov. Tady jsme se rozhodli nechat závodníka vždy samotného, bez pomoci trenéra, který se věnoval klukům spíše na velkých řekách a nebo na Čerťáku. Květoňov byl po bouřkách a velké průtrži velmi kalný. Takto kalný jsem ho nikdy neviděl. Hned mi bylo jasné, že chytit rybu nebude tak jednoduché. To se potvrdilo hned po první rotaci, kdy se chytly celkem 4 ryby, z toho dvě byly moje. Závod jsem zde ukončil s 5-ti rybami, které jsem chytil převážně na rychle taženou pomalou intermídu.Umístění v sektoru bylo  2.

            V sobotu odpoledne jsem byl opět na velké řece a to „ u kamionu “. opět krásné místo, které mám moc rád. Věřil jsem zde nymfě a zkoušel jsem i strýmr. Po hodině a dvaceti minutách jsem však měl pouze 3 ryby. Vzal jsem tedy suchý prut Hanák 2,90 na trojku a začal chytat na sucho. Na konec se ukázalo, že jsem měl udělat výměnu dříve, protože to byl účinný způsob lovu. Závod jsem končil s 22 rybami. Vzhledem k tomu, že jsem měl pouze potočáky, přechytali mne závodníci s menším počtem ryb, ale s duháky. Umístění bylo 5.

            Vhledem k tomu, že i kluci v týmu chytali moc pěkně , bez zbytečných výpadků, byli jsme před posledním závodem jako tým stále na prvním místě  už s pěkným náskokem 36 umístění na druhé Francouze. V jednotlivcích jsem se já stále držel na skvělém třetím místě. Hned za mnou byli Filip 6 , Roman 7 a Bořek 8. Takže vše otevřené.

            Do posledního závodu jsem nastupoval na Čerťáky na čísla 16 a 17. měl jsem trochu obavy, protože zde v sobotu chytala Terezka, která zde předvedla skvělý výkon a se svými 24-mi rybami zde dělala skvělou trojku. A to, že zde chytala moc pěkně mi potvrdili ti co se na ní byli podívat.

            Po prohlédnutí místa jsem si připravil tři pruty Hanák competition – dva na nymfu a jeden na sucho. Začal jsem s nymfou a velmi brzo jsem měl 4 ryby. Pak jsem se ale trochu trápil a po hodině jsem měl stále stejně. První rotaci jsem nakonec ukončil s 10-ti rybami, což nebyl zrovna super výkon. Na rotaci jsem šel po Italovi, který měl 8 ryb. Dostal jsem info, že nechytal v menším vzdálenějším ramenu. Rozhodnutí tedy bylo věnovat se hlavně jemu. Hned v prvním místě jsem našel proudníky. Zkusil jsem tedy opatrně jemnou nymfu a hned se dostavil záběr a ryba. Nakonec jsem odsud odnesl asi 13 proudníků. Pak jsem se už jen věnoval zbytku řeky. Ukončil jsem kolo s 30-ti rybami. To byla 1 v sektoru.

            Od Tomáše jsem měl info, že kluci taky slušně zachytali, takže v týmech jsem se mohl už radovat. V jednotlivcích jsem byl však velmi napnutý, protože se čekalo, jak zachytá Francouz Mathieu na Květoňově. Pokud by dělal umístění do 4, tak by vyhrál on, pokud horší, vítězem bych byl já. Konečný verdikt, který mi volali do autobusu byl, že Mathieu dělal o 1 centimetr páté místo. To znamenalo, že kromě vítězství v týmech jsem získal i zlato v jednotlivcích. V první chvíli se mi nahrnuly slzy do očí, a nemohl jsem je zastavit. Čekal jsem však ještě na oficiální potvrzení, které přišlo asi za 45 minut. A byl to opravdu skvělý pocit.

V týmech jsme tedy vyhráli s velkým náskokem před stále se zlepšujícími se Francouzi a na třetím místě Španěly. V jednotlivcích jsme se všichni vešli do první devítky, což je jistě skvělý výkon podtrhující naše vítězství.

            Také je třeba upozornit na výkon ženského družstva, které se vůbec v nabitém startovním poli neztratilo. Jako tým skončily na krásném 12-tém místě.  Nejlepší ženou byla Terezka Rutová, která předvedla skvělé výkony a skončila celkově na nádherném 18-tém místě. Opravdu klobouk dolů před jejím výkonem.

            Oslavy a radost u obou českých týmů  nebrala konce. Takový skvělý úspěch a na domácí vodě, kterou tak miluji.

            Odpolední vyhlášení ve Vyšším Brodě jsme si všichni moc užili a já dvojnásob. Měl jsem co dělat, abych udržel při hymně slzy. Myslím, že i kluci byli plni dojmů a dojetí. Vždyť pro Bořka a Toma to bylo první mistrovství a hned takový úspěch.

            Večerní raut proběhl v duchu ocenění všech organizátorů, rozhodčích a v neposlední řadě i nejlepších závodníků. Hlavní sponzor firma Hanák věnovala spoustu krásných prutů Hanák competition, které já mám osobně nejradši. Děkujeme firmě Hanák.

            Rád bych poděkoval všem organizátorům v čele s Milanem Hladíkem a panem Karlem Křivatcem za perfektní organizaci. Skvělou vizitkou je jistě i spokojenost všech zúčastněných družstev. S kýmkoli jsem se večer bavil, byl nadšen a nikterak nešetřil chválou.

Co říci závěrem? 17.Mistrovství Evropy bylo pro mne bezesporu nejkrásnějším mistrovstvím, na kterém jsem kdy byl. Skvělá organizace celého klání, perfektní přístup rozhodčích, desítky nachytaných ryb, krásné zážitky a to vše ověnčeno dvěma zlatými medailemi.

Mistrovství Evropy je přede dveřmi

Na přelomu května a června se uskuteční v okolí Rožmberka nad Vltavou 17. Mistrovství Evropy v muškaření. Znalcům závodní historie jistě není nutné připomínat, že se jedná o třetí významný světový nebo evropský závod v regionu Jižních Čech. Vše začalo v roce 1996, kdy se konalo v Č. Krumlově 16. mistrovství světa. Další významnou událostí bylo Mistrovství světa juniorů v roce 2005 a nyní se uzavírá tento seriál již zmiňovaným Mistrovstvím Evropy. Dá se tedy říci, že se Rožmberk nad Vltavou a jeho okolí stává velmi významnou lokalitou na závodní mapě Evropy, ale i světa.

K letošnímu šampionátu se přihlásili závodníci ze 16 států, které sem vysílají své reprezentanty. Pětičlenných družstev však bude 17,  jelikož Česká republika vysílá reprezentační tým žen. Celkové se tedy v Rožmberku a jeho okolí budeme moci setkat zhruba se stovkou závodníků, trenérů a vedoucích družstev. Dále se zde bude také pohybovat 8 Norů, kteří tvoří přípravný výbor mistrovství světa 2014, které bude právě v Norsku a tito pánové zde budou čerpat zkušenosti pro přípravu své akce. Zástupcem FIPS-Mou tu bude její generální sekretář pan Borut Jerše ze Slovinska, kterého si pamatujeme i z MSJ v Chotěboři a k jeho práci jsme tehdy měli jen slova chvály.

Nominovaný tým mužů pro toto ME: Ivan Vančura, Tomáš Cieslar, Filip Apjár, Roman Jörka, Bořek Kopecký a Vladimír Šedivý, kapitánem a trenérem bude Tomáš Starýchfojtů. Tým žen bude startovat ve složení: Ivana Kuchaříková, Markéta Procházková, Tereza Rutová, Petra Jörková a Ivana Linhová, kapitánem a trenérem  družstva je Jaromír Šram, vazačem týmu žen pak Jaromír Málek. Manažerem obou týmů je předseda SO LRU – muška Martin Musil.

Jako závodní úseky byly vybrány říční tratě: Vltava 29 (Čerťáky), Vltava 28 – 2 úseky (Vyšší Brod a Veverky – Rožmberk). Říční trénink bude probítat i na revíru Vltava 27 pod Rožmberkem. Dvě jezerní kola ME budou jednak na vyrovnávací nádrži Lipno II (Vltava 29) ve Vyšším Brodu jako lodní závod a jednak břehový závod na pstruhové nádrži Květoňov (Malše 6P) u Kaplice. Trénink pro stojáky bude ještě na nádrží Malče a Dobrkovská Lhotka. Je tedy zřejmé, že si to před mistrovstvím a během něj vyžádá uzavření závodních a tréninkových úseků, což může být pro řadové rybáře jistá zkouška trpělivosti, která bude vyvážena výborným rybolovem po šampionátu, protože většina úseků bude mimořádně zarybněna kvůli této akci z prostředků šampionátu a sponzorů akce.

Hlavní osobou celé této náročné mezinárodní akce je Dr. Milan Hladík, PhD., který je zároveň rybářským hospodářem JčÚS. Právě na osobě mezinárodního organizátora a týmu jeho pomocníků a rozhodčích z MO Loučovice, Vyšší Brod, Český Krumlov, Křemže, Kaplice a RSK České Budějovice bude nejvíc záležet, zda se i toto mistrovství povede tak, jako předchozí dvě vzpomínané akce. Více informací k Mistrovství Evropy najdete na:

http://kurent.cz/ffch2011en/.

Samotné závodní dny budou pátek 3.6. – neděle 5.6. – zveme všechny zájemce a příznivce závodního muškaření. Přijeďte se podívat a podpořit oba české týmy v jejich, jak všichni pevně věříme, úspěšném účinkování na letošní evropském šampionátu.

Velmi povedené…

Mistrovství Evropy 2010 Bosna a Hercegovina

Autor: Roman Heimlich

Ve dnech 6. – 12. září 2010 se konalo v okolí Banja Luky, druhého největšího města Bosny a Hercegoviny, 16. mistrovství Evropy v lovu ryb na umělou mušku. Do soutěže bylo přihlášeno 17 pětičlenných týmů a 5 jednotlivců. Pro závod byly vybrány čtyři řeky – Sana, Sanica, Vrbas, Janj a Plivské jezero.

Náš tým ve složení Tomáš Starýchfojtů (trenér), Martin Grün (vedoucí), Jája Šram, Ivan Vančura, Luboš Roza, Filip Apjár a já, vyrazil již v úterý 31. 8. s několikadenním předstihem, abychom měli dostatek času na seznámení se s místními řekami a rybami a ozkoušeli pro závod vhodnou taktiku a mušky. Jako tréninkovou základnu Martin Grün zvolil, na základě doporučení Jáji Šrama, který v této oblasti již byl v létě potrénovat, vesničku Ribnik, kterou protéká krásná stejnojmenná řeka plná opatrných pstruhů a lipanů a na jejímž břehu se nachází velmi pěkný penzion, kde jsme byli po celou dobu neoficiálního tréninku ubytováni. Obec Ribnik je vzdálena asi 70 km od Banja Luky a bylo možno se odtud celkem pohodlně dostat téměř na všechny tréninkové úseky závodních řek.

Na místo jsme dorazili po dvanáctihodinové cestě asi v 8 hodin večer a ještě jsme stačili po rychlém vyložení základních věcí z aut a chutné večeři registrovat v řece pod parkovištěm v křišťálově čisté vodě dost sbírajících ryb a dva trápící se rybáře, což již naznačovalo, že to asi nebude nic jednoduchého.

Během 5 dnů tréninku na všech závodních vodách (kromě největší řeky Vrbas, která byla nejvzdálenější, a proto jsme ji nechali až na úterní oficielní trénink) jsme všichni silně pocítili, jak rozdílné je chytání v Bosně a u nás (líbil se mi komentář Tomáše „zlatý naše slušně vychovaný ryby“J). Lov na řekách byl velmi obtížný, a to zejména co se týče přístupu k rybám. Tak plaché lipany jsem snad nikdy nezažil. Se suchou muškou jsme si víceméně poradili ohledně techniky i vzorů. Bylo rozhodně třeba prodloužit návazec, a to minimálně na délku 3-4 m a také zjemnit. Nejčastěji jsme používali důkladně odmaštěný fluorocarbon o průměru 0,08. Samozřejmě pak zdolávání větších ryb muselo být velmi opatrné a ne každou z nich se podařilo v řekách zarostlých řasami vytáhnout, ale procento záběrů se díky zeslabení návazce výrazně zvyšovalo. Nejlépe nám fungovaly olivové vzory jepic, zejména vázané jako shuttle cock.

Co se týče nymfy, už to bylo složitější. Pokud jsme se dostali na pěkná proudná nymfová místa, mušky s korálkem (nejvíce se osvědčila zlatá, stříbrná a měděná hlavička) v tmavších i světlejších odstínech na francouzském návazci fungovaly fajn a myslím, že jsme se v průběhu tréninku všichni srovnali i s jednou muškou povolenou pravidly pro tento šampionát. Problém však začal v klidnějších a mělčích partiích řek. S francouzským návazcem bylo téměř nemožné v takových úsecích ryby odchytat, zkrátka o nás věděly a kromě pár vymodlených obětavců prostě na krátko odlovit nešly. Proto jsme začali postupně zkoušet i odhazovanou nymfu proti vodě, což se místy ukázalo (i při samotném závodě) jako jediný možný způsob, jak plaché ryby v mělčí vodě na nymfu odchytat. V průběhu tréninku jsem vyzkoušel odhazovat mušky proti vodě s různými typy šňůr, ale asi nejvíce se osvědčila klasická plovoucí šňůra v matnějším odstínu s ujímaným návazcem, který jsme používali při lovu se suchou muškou. Problémem je samozřejmě rozpoznání záběru a fakt, že při lovu na dlouho proti vodě je člověk řadu záběrů prostě nepromění, nebo vůbec nevidí. Pravdou je ale také, že na to, aby si člověk lépe „osahal“ tuto u nás v současné době minimálně používanou metodu, týden určitě nestačí a je třeba ladit tuto techniku dlouhodoběji. Myslím si, že zmíněná metoda skýtá další zatím nevyužité možnosti, a to i v našich podmínkách.

Co se týče jezera, opět velmi čistá voda a opatrné ryby. Při tréninku jsme měli nějaké záběry se šňůrou s potápivostí  4-5 na přírodnější vzory, někdy s výraznější muškou na prvním přívěsu (měli jsme informace, že do závodního úseku byli nasazeni duháci, což se později potvrdilo), ale věděli jsme, že jezero bude trochu loterie, a to hlavně první závod.

V pondělí jsme se již přesunuli na oficiální hotel do velmi hezkého města Banja Luky, které se již vzpamatovává po těžkém období nedávné války (zejména oproti pohraničním oblastem Bosny) a odpoledne jsme absolvovali slavnostní zahájení šampionátu. Ještě bych chtěl zmínit velmi nepříjemnou událost, která nás postihla při dopolední obhlídce závodního úseku řeky Vrbas. Když jsme se vrátili od řeky k Martinově zaparkovanému tranzitu na parkovišti, s hrůzou jsme zjistili, že sportovní vůz KIA s rakouskou poznávací značkou, jejíž řidič nezvládl na kluzké vozovce namydlené zmoklým vápenatým prachem z okolních skal řízení, je napasovaný mezi svodidly a naším autem. Ale Martin, i když dobře věděl, že bude mít s vyřízením formalit a pak i opravou auta ještě dost starostí, zvládl celou situaci naprosto v pohodě a s ledovým klidem.

Na úterý již byl naplánován oficiální trénink. Chyběla nám vyzkoušet největší řeka Vrbas. Vzhledem k tomu, že jsme věděli, jak „těsno“ bude v krátkém oficielním tréninkovém úseku na Vrbasu, tak jsme se domluvili, že Martin, Tomáš a Ivan pojedou ověřit mušky a taktiku na tuto řeku mimo oficielní tréninkovou trať. Zbytek týmu již trénink vypustil a celý den dovazoval potřebné mušky. Večer proběhla porada kapitánů a rozlosování a všichni jsme věděli, že se začalo již na ostro.

JAK PROBÍHAL ZÁVOD

Na první den jsem měl nalosovanou menší řeku Sana a na odpoledne Plivské jezero. Po příchodu ke štontu se mi místo moc nezamlouvalo, táhlý mělký olej nesliboval nic jednoduchého. Všiml jsem si ale, že na konci úseku před přechodem do proudku sebralo pár drobnějších lipanů, a proto jsem šel okamžitě do trojky prutu a suché mušky. Místo se nakonec ukázalo jako velmi dobré, ozkoušené vzory jepiček (shuttlecock) fungovaly na lipany spolehlivě a po třech hodinách jsem měl 54 rybek a umístění 1. Dvojku dělal slovenský kolega Mišo Leibiczer s 20 rybami, takže dobrý začátek. Pak už následoval přesun na Plivské jezero, kterého jsem se docela obával.

Martin čekal u přístaviště a předal mi velmi cenné informace, protože sledoval celé dopolední klání. První závod na Plivském jezeru chytal Ivan a popral se s ním velmi dobře, když ulovil 2 ryby a bylo z toho pěkné umístění 6. Ivan dostal obě ryby na přírodní černé vzory s potápivou šňůrou. Proto jsem ihned nasadil dva tyto černé streamery. Po hodině snažení přišel na hraně pár metrů od břehu u dna poctivý záběr, ale potočák tak okolo 40 mi krátce po záseku spadl. Pak ještě jeden závar při dotahu a nic. Do konce zbývalo už jen půl hodiny a pořád bez ryby, stejně tak i můj irský kolega v lodi. Rozhodli jsme se na posledních pár minut přejet do zátoky na druhou stranu jezera. Cestou jsem vyměnil přívěsnou přírodní mušku za velký oranžový vzor, na který se mi podařilo v posledních 10 minutách v zátoce vymodlit dva duháky a bylo z toho průměrné umístění devět. Po příjezdu na hotel jsem se dozvěděl, že kluci měli bohužel na svých sektorech nalosovaná hodně špatná místa a v týmech jsme byli po prvním závodním dnu na 9. místě, s již poměrně velkou ztrátou na medailová umístění. Nicméně před námi byla ještě 3 závodní kola a to je opravdu mnoho výsledků. Rozhodně ještě nic nebylo ztraceno.

Druhý závodní den se chytalo pouze dopoledne. Já měl pro tento den vylosovanou největší řeku – Vrbas. Po příchodu k číslu se mi místo velmi líbilo. Horní část hezký zařízlý proud vybíhající do rozšířeného zlomu a další proud ústící do hluboké temně zelenomodré jámy. Domluvili jsme se s Tomášem na taktice a v devět hodin začal závod. Po 20 minutách jsem chytl na nymfu v hluboké jámě prvního potočáka, který byl bohužel pro tento závod i poslední, což jsem si v tu dobu rozhodně nemyslel. Snažil jsem se poctivě prochytávat všechna možná místa s nymfou, suchou i streamerem, ale prostě ty záběry nepřicházely. Jeden lipan přes třicet se mi přijel podívat tak v půlce závodu k jepici a asi deset minut před koncem jsem viděl zalovit slušného potočáka pár metrů pode mnou. Pomalu jsem se k němu přesunul a po pár hodech ho měl na prutě. Bohužel mi asi po minutě zdolávání spadl…a stál umístění v jednotlivcích těsně pod bednou. Takže v tomto kole pouze jedna ryba a špatné umístění 14. Byl jsem zvědavý, jak dopadli kluci. Naneštěstí všichni, kromě Filipa, který na jezeře dodržel stanovenou taktiku a udělal krásnou dvojku, si opět vybrali dost velkou smůlu na los a samozřejmě se to odrazilo i v celkovém výsledku. Když jsem viděl Luboše, který se klepal zimou, protože se na jeho místě na řece Sana nedalo prakticky jinak dostat k rybě, než že prostě v té ledové vodě téměř přeplaval na druhou stranu, bylo mi dost smutno z nevyrovnanosti míst. Nechci nás v žádném případě omlouvat jen špatnými fleky, ale faktem je, že jsme všichni povětšinou chytali po svých soupeřích na špatných místech víc ryb, ale těch mizerných štontů bylo tolik, že to po třech kolech snažení stačilo jen na průběžné 8. místo. Pořád jsme ale neztráceli medailovou naději.

Poslední den jsem měl na programu dvě menší řeky – Sanici a Janj. Již ve čtvrtek večer začalo hustě pršet a tohle počasí vydrželo v průběhu celého pátečního závodu.

Na řece Sanici jsem měl krátké nymfové místo a zbytek na sucho, což v tom dešti nebylo ideální. Nakonec jsem chytil na odhazovanou nymfu proti vodě 6 ryb a 14 v dešti vysušil. Proudným nymfovým místům ale tentokrát nešlo se suchou muškou plně konkurovat a s 20 rybami jsem udělal umístění 4. Výborně chytající mladý Francouz měl tentokrát jedničku, když vynymfoval 25 ryb.

Odpoledne jsem měl na řece Janj velmi dobré místo, kde se ryby v předchozích kolech chytaly. Začal jsem s nymfou, ale potočáci byli již dost ochytaní a až na pár výjimek mi za tím jen jezdili. Viděl jsem nějakou rybu občas i v tom dešti sebrat a proto jsem to zkusil na sucho a ono to fungovalo. Takže 15 ryb suchá, 10 nymfa a s 25 rybami umístění 1, druhý Francouz s 11.

Cestou na hotel jsem zjišťoval co a jak a věděl jsem, že kluci také zachytali, pokud na to byla místa, velmi slušně a půjdeme asi o něco nahoru. Po příjezdu na hotel jsem již viděl na nástěnce výsledky.

Po 5 závodních kolech jsme tedy skončili na 5. místě se součtem umístění 184 (245 ryb) a myslím si, že vzhledem k okolnostem a vývoji situace to nebylo neuspokojivé umístění. První skončila s výrazným bodovým odstupem tentokrát perfektně výborně chytající Itálie (SU 130, 242 ryb), 2. Španělé (SU 168, 239 ryb), kterým místní podmínky, resp. křišťálová voda, opatrné ryby a suchá muška samozřejmě seděly, 3. výborní Francouzi (SU 172, 252 ryb) a na 4. místě se umístili domácí závodníci Bosny a Hercegoviny (SU 175, 206 ryb).

V jednotlivcích získal titul mistra Evropy místní závodník Prpic Željko (SU 15, 61 ryb), 2. byl francouzský závodník Yanick Reviere  (SU 18, 65 ryb), na třetím místě se umístil individuálně startující Chorvat Miroslav Katicic (SU 21, 39 ryb). Z našich já 13. místo (SU 29, 102 ryb), 17. Filip Apjár (SU 29, 32 ryb), 21. Luboš Roza (SU 33, 57 ryb), 25. Ivan Vančura (SU 37, 31 ryb) a nejzkušenější z našich závodníků Jaromír Šram, který měl tyto závody opravdu smůlu na velmi špatný los, skončil 68. (SU 63, 23 ryb). Jinak bych rád doplnil, že Jája během přípravy vymyslel několik velmi podstatných vzorů mušek, které jsme všichni používali během celého mistrovství, a to zelenou quill suchou jepici vázanou jako shuttle cock, quill nymfu s tipem a taky nymfu v labradoří barvě na velkou řeku Vrbas. Stejně tak jsme s úspěchem všichni použili Tomášovo orange taga nymfu.

Na konec bych chtěl říci, že se mi velmi líbila kolektivní spolupráce všech členů týmu během celé přípravy i šampionátu a chtěl bych za to klukům poděkovat, velmi důležitá byla práce trenéra Tomáše při stanovování taktiky do závodů a vedoucího Martina, který bezvadně organizačně vše zajistil a my jsme se mohli soustředit pouze na rybolov.

Poděkování patří samozřejmě Českému rybářskému svazu a naším hlavním sponzorům, a to firmě Hanák, spol. s.r.o., jejichž vlasce i pruty jsme v průběhu závodů použili a stejně tak jsme ocenili i jejich chytlavé háčky při lovu místních velmi opatrných ryb, a také firmě Monfish, s.r.o., která nás vybavila kvalitním oblečením značky Simms.

I přes to, že výsledek asi nenaplnil naše původní očekávání, hodnotím šampionát a celý jeho průběh velmi kladně, bylo mi ctí chytat s takhle skvělou partou.

Jako člen reprezentačního družstva pro letošní Mistrovství Evropy v muškaření v Bosně, považuji za vhodné, napsat krátký článek o téhle zajímavé zemi a způsobu lovu, kterému jsme se zde naučili. Jelikož jsem každý závodní den psal emaily o svém lovu, které se zveřejňovaly, nebudu v tomto článku znova popisovat úspěchy a neúspěchy, které jsem tam prožil. Samotné psaní o šampionátu bývá pro spousty čtenářů dosti nudné a stereotypní. Naopak jsem tady chtěl přiblížit problematiku lovu ve velmi čisté vodě a na co možná největší vzdálenost.
Na úvod bych popsal problém, se kterým jsme se tam setkávali nejčastěji jak při závodu, tak už při tréninku. Lov na velmi čistých vodách a ještě více opatrných rybách nám ze začátku dělal velké problémy. K tomu užití jedné mušky taky nebyla zrovna naše hra. Jako na každém takovém výjezdu se nejprve zkouší pro nás tak typické krátké nymfování. I když jsme za posledních pár let v této technice hodně pokročili díky propracovanému a zdomácnělému francouzskému návazci a můžeme proto zvětšit vzdálenost mezi námi a chytanou rybou, přesto ani tato vzdálenost podle mě nebyla dostačující pro úspěšný lov domácích ryb. Většina závodního toku navíc nebyla proudná a proto byla nutnost najít jiný způsob lovu na větší vzdálenost.
Automaticky zkoušíme suchou mušku. V téhle disciplíně, řekl bych, jsme neměli velké nedostatky díky značně prodlouženému návazci. Avšak stejně to nebyla žádná legrace. Největší problém při téhle technice byl v tom, že bylo nutné, aby po dopadu muška zůstala na původní pozici a to co nejdéle. To není až taková novinka pro nás, ale co bylo extrémní, že stačilo, aby se muška jen pootočila a větší lipani už na tento hod nezabrali. Při jednom tréninku jsem nachytal mnoho velkých lipanů díky precizním hodům. Ale abych to uvedl na správnou míru, takový hod zdaleka nebyl každý a rozhodně ne lehký. Jako nejlepší muška se nám ukázala olivový ,,shuttlecock“-muška, která má křídla ze CDC přivázané dopředu. Díky tomu je tělíčko stopené pod vodu a na hladině plavou jen křídla. Ryba, která žere opatrně pak radši akceptuje takovou mušku než mušku kompletně plovoucí. Dokonce i velcí potočáci dělali kolečka jako ouklejky. Tomuhle ztížení jsme se ale přizpůsobili a pokud ryba sbírala, vždy jsme jich byli schopni odebrat mnoho, avšak ne všechny.
Největší přínos, alespoň pro mě, byl v technice zvané ,,odhazovaná nymfa“ . Je to velmi prostá metoda a neskutečně účinná. Myslím, že právě v tomto způsobu lovu měl náš tým asi největší slabinu, nicméně ani ty výsledkově nejlepší celky nepoužívali tuto metodu a spíše než lov jim přálo štěstí v losu. Je si naopak potřeba uvědomit, že ti nejlepší svůj dobrý los využili ve svůj prospěch a tak je to správně! Proto páté místo našeho týmu považuji za nadprůměrný výkon a s odstupem času bych toto umístění určitě neměnil vzhledem k tolik omýlaném losu. Abych se vrátil k podstatě věci. Odhazovaná nymfa je sestavena stejně jako suchý návazec, zvolil bych ale tužší ujímaný návazec nebo lépe si toto ujímání svázat tak, aby tlustší vlasec byl delší a čím více by se ztenčoval, tím by byl kratší. Alespoň takto jsem si to vypozoroval já a taky úspěšně vyzkoušel při tréninku a ověřil při závodě. Důvod je ten, že tenký vlasec hůře přenáší zatíženou nymfu a při hodu se tento návazec hroutí. Nymfa místo aby na hladinu dopadla se shora, tak v konečné fázi hodu podletí šňůru i s návazcem a z boku v ostrém úhlu vletí do vody. Celý návazec se pak nenarovná a dopad mušky plaší i tak opatrné ryby. Proto je lepší zvolit kratší a strmější ujímání dlouhého návazce. Ten může měřit až 5 metrů, dle schopností lovce ovládat tak dlouhý návazec. Další důležitá věc je mazání, kde je potřeba aplikovat floatant na šňůru a celý návazec kromě lovného vlasce. Hází se nymfa proti vodě na 13-15metrů a šňůra se klasicky odebírá. Celý návazec plovoucí na hladině pak signalizuje záběr mírným zastavením nebo v lepším případě škubnutím. Je to velmi prostá metoda, o to více však účinná. Pomohla mi ve dvou kolech celkem zásadním způsobem.
Bylo zajímavé sledovat, že při zabrození do řeky ryby skutečně jen poodjeli a pak se vrátili. Takové jsme měli informace a skutečnost nebyla jiná. Co ale nikdo neřekl bylo, že tyto ryby už věděli o naší společnosti a i když jsme na ni házeli a občas jevila i zájem sežrat naši mouchu, většinou ji právě jen sledovala. Proto v týmu občas panoval názor, že naše mouchy nejsou v pořádku a ryby je nechtějí. Několikrát jsem právě tuto napínavou scénku zažil a bylo to způsobeno naší přítomností. Proto odhazovaná nymfa měla svůj význam a velkou účinnost.
Doufám, že tento článek bude alespoň malým přínosem pro nás všechny a otevře další cestu k poznání nového způsobu lovu. Je to jeden z dalších střípků mozaiky muškaření, která se nikdy neposkládá, protože nikdy nebudeme umět všechno. Ale to skládání mě baví.

Na závěr poděkování všem sponzorům a podpůrcům české reprezentace (ČRS, Hanák,  Monfish)  bez jejichž podpory by to nešlo. Děkujeme!

Luboš Roza